K podrobnému redakčnímu testu jsme si tentokrát vybrali vozidlo malé vnějšími rozměry, ale přesto uvnitř velmi prostorné. Řeč je o Hondě Jazz. Měli jsme možnost vyzkoušet si ještě starší verzi modelu z roku 2005, který měl najeto už přes 105.000 km. My jsme během dvou měsíců "natočili" další 3000 km po dálnici, ve městě i po okreskách. Za tu dobu jsme měli dostatek prostoru, abychom se s přednostmi a nedostatky malého japončíka dokonale seznámili.
V soutěži Miss Auto asi Honda Jazz nevyhraje
Námi testované vozidlo nebylo od prvního pohledu žádný velký krasavec. Stříbrná metalíza nepůsobila zrovna kompaktním dojmem. Na několika místech byla poškrábaná. Někde více, někde méně. Za to ale nemůže automobilka, ale spíš majitel vozu, v případě lehce promáčknutých dveří asi neopatrný pasažér sousedního vozu na parkovišti. Nás spíš zajímala koroze. Ta nebyla na první pohled nikde patrná, pouze u zámku pátých dveří bylo možné při detailním zkoumání spatřit lehce nazrzlý odstín. Podrobnější zkoumání ale žádné vážnější poškození neodhalilo. Kromě drobných vad na laku ještě nešlo přehlédnout rozbité kryty kol, zejména pravá přední poklice svědčí o tom, že předchozí majitel vozu měl patrně problémy s podélným parkováním.
Prostor je král
Interiér auta působí od prvního pohledu prostorně. A on tak vlastně nepůsobí, on prostorný je. Pět dospělých osob se do něj bez větších obtíží poskládá a svá zavazadla uloží do kufru o víc než sympatickém objemu 380 litrů. Jen dodávám, že stále hovoříme o vozidle, jehož délka je menší než 3,9 metru! Pojďme se však podívat podrobněji na interiér po šesti letech v provozu. V sedačkách jsme se cítili pohodlně jen prvních pár kilometrů. Nešlo snad ani tak o držení těla. To je relativně v pořádku, sedáky nebyly ještě příliš vysezené. Problém byl jinde - nepříjemné vrzání sedačky a opěradla v zatáčkách a na nerovných vozovkách doslova znepříjemňovalo pohodu z jízdy. Další problém byl s bezpečnostními pásy. U nich už rozhodně nešlo použít přívlastek "samonavíjecí". Pružiny všech pásů byly vytahané a zejména u zadních sedadel po vypnutí z úchytů zůstaly ležet tam, kde jste je položili. Nepomohlo ani promazání speciálním sprejem. Jedinou šancí, jak je namotat, tak bylo jejich ruční narolování zpět. Jak jsme zjistili, byl to však špatný nápad. Stejně jako se pásům nechtělo dovnitř, tak se jim nechtělo ani ven. Velice často se zasekávaly a bylo nutné je lehce namotat zpět a znovu opatrně a plynule natáhnout. U zapnutého předního pásu spolujezdce jsme pak zaregistrovali na nerovnostech nepříjemné klepání, které dokázalo přehlušit i vrzající opěrák řidičova sedadla. Poslední kaňkou, která v nás umocnila dojem rozhrkaného vozu, bylo přední okénko spolujezdce. To muselo být vždy uzavřeno. Sebemenší pootevřená škvírka znamenala další výrazné klepání. Patrně se chvělo okénko v úchytu skla uvnitř dveří. V servise nám sdělili, že oprava není možná, pouze výměna celého držení okénka. Jinak ovšem interiér Hondy Jazz dostává všem superlativům, které o něm byly napsány při představování nového vozu. Auto je prostorné a velmi praktické. Díky snadnému polohování zadních sedaček lze získat velmi rozměrný nákladní prostor.Praktické jsou i nejrůznější přihrádky a odkládací plochy. Musíte ovšem počítat s tím, že pokud z Jazze uděláte malou dodávku, odnesou to plasty. Ty byly na řadě míst odřené a poškrábané.
Motor drží jak helvétská víra
O motorech se říká, že jsou předností značky Honda a v případě Jazzu to lze částečně potvrdit. Agregátu o výkonu 57 kW stačí jen 1250 ccm a několikrát jsme se přesvědčili, že výkon ani v této slabší kubatuře nechybí ani po najetých 100 tisíc km. Je ale potřeba naučit se správně motor "točit". Za pár dnů však přijdete na to, kdy a jak přišlápnout plynový pedál. Pokud však promeškáte vhodný okamžik, motor ztratí výkon a pružnost a nezbývá než podřadit až od dva rychlostní stupně. Mimochodem - řazení je i po 100 tisících kilometrech stále přesné, řadící páka se ovládá snadno, rychlostní stupně "zapadají" přesně. Krok řadící páky není "vytahaný" ani ochozený, nic nejde ztuha. Pozitivně lze hodnotit hlučnost motoru a vozu celkově. Při nižších rychlostech a otáčkách nebyl motor prakticky slyšet a zpočátku jsme na křižovatkách museli kontrolovat otáčkoměr a přidávat plyn, abychom se ujistili, že motor nezhasnul. Jiná situace ovšem nastala při rychlé jízdě na dálnici. Při rychlosti 130 km/hod se otáčky blíží ke 4000 a to už nejde motor přeslechnout. Podstatně větší problém na dálnici však dělal aerodynamický hluk. Stále jsme se nemohli zbavit pocitu, že není dovřené některé okénko nebo dveře. Ostatně zadní okénko za rychlejší jízdy vůbec nedoporučujeme otevírat - ve vozidle velmi rychle vznikne hučivý zvuk o velmi nepříjemné frekvenci.
Spotřeba zklamala
Honda Jazz je výrobcem prezentována jako velmi úsporné auto. Kombinovaná spotřeba má údajně dosahovat 5,5 l/100 km, ve městě by si měla Honda "vzít" 6,8 litru a mimo město 4,7 litr. Zapomeňte na to! Výrobcem udávaných hodnot se nám v šest let starém voze nepodařilo dosáhnout ani v jednom případě a to i pří cílené snaze o co nejnižší spotřebu. Udávané hodnotě jsme se přiblížili pouze v případě velmi dlouhé jízdy mimo město, kdy jsme se podle počítače dostali těsně pod hranici pěti litrů. U městského provozu počítejte v reálu se spotřebou okolo 7,5 litrů a kombinovaná spotřeba se pak dlouhodobě pohybovala okolo 6,5 litru na 100 km. Poměrně příznivé hodnoty jsme ale dosáhli při jízdně po dálnici, kdy nenaložený vůz pouze s řidičem jedoucí reálnou rychlostí 130 km dosáhl na příjemných 5,8 litru. Všechny výše uvedené hodnoty jsou ty z palubního počítače. Když ovšem na benzínce potom spočítáte opravdu ujeté kilometry a počet natankovaných litrů až po okraj nádrže, dostanete se k hodnotám až o 0,5 litru na 100 km vyšším.
Údržba
Ačkoliv může Jazz klidně sloužit jako rodinné auto, marketingově je prezentován především jako auto pro ženy, auto do města. Návrháři vozu tak nepředpokládali, že by snad měl na autě někdo něco opravovat sám a dokonce si snad mysleli, že se auto uvnitř neušpiní. Co si pod tím představit? Jednoduché - potkala nás nepříjemnost v podobně prasklé přední žárovky. Ačkoliv manuál vozidla dává podrobný návod, jak žárovku vyměnit, nemá cenu to ani zkoušet. V praxi to totiž znamená sundat podběh předního kola, natáhnout se pod blatníkem k přednímu světlometu a tam prakticky poslepu zkusit vyndat poškozenou žárovku z objímky a zandat zpět novou. Jak jsme zjistili, zkušenému automechanikovi v neznačkovém servisu tato výměna trvala 15 minut. Po 10 minutách marného snažení se rozhodl dát auto na vysokozdvižný hever a teprve pak uspěl. Počítejte proto raději s tím, že vy sami do auta tak budete lít pouze palivo a vodu do ostřikovačů. S většinou ostatních problémů bude rychlejší navštívit servis. O trochu menší komplikace působí úklid v kabině. Odkládací prostory, které jsme chválili výše, mají i své stinné stránky. Díky nejrůznějším záhybům se jen obtížně dostáváte k otření nebo vyluxování prachu a usazených nečistot. Problém je zejména ve středové části mezi předními sedadly, kolem řadící páky. Díky "důmyslným" plastovým krytům je dokonalé odstranění nečistot prakticky nemožné.
Závěr
Námi testovaný model Hondy Jazz nás neoslnil ani nezklamal. Po motorické stránce bylo vozidlo stále ve velmi slušné kondici, zklamáním byla ale spotřeba ve vztahu k výrobcem udávaným hodnotám. Karoserie nejevila známky koroze, opotřebení interiéru však bylo víc než patrné. Dojem pak nejvíc kazila výrazně velká "rozhrkanost" auta. Klepání, vrzání a ťukání se na českých nerovných silnicích nevyhnete. Řidiče slabších nervových sestav tento fakt může přivádět až k šílenství. Předností vozidla ovšem i bez ohledu na výše uvedené nedostatky zůstává luxusní prostor a variabilita interiéru. Pokud se pohybujete převážně po městě, oceníte i praktické ovládání a malé rozměry.
Zaujal Vás tento malý vůz? ZDE si můžete prohlédnout i další modely.
Nejžádanější značky:
Audi |
BMW |
Citroën |
Fiat |
Ford |
Hyundai |
Mazda |
Opel |
Peugeot |
Renault |
Škoda |
Volkswagen
Online autobazar |
Server Autobazary ojeté auto.cz je napojen na autosoft.cz
1) klepání: ukažte mi auto, které po 7 letech na českých silnicích občas nevrzne ? (v této cenové kategorii, o BMW 5 se bavit nebudeme) Tento problém řeší dovoz z Německa nebo Rakouska, kde o díru moc nezavadíte.
2) spotřeba: irelevantní údaj odvíjející se od stylu jízdy řidiče, který psal tuhle recenzi. I s TDI se dá jezdit za 10l nebo i za 4... Z vlastních zkušeností vím, že Jazz po městě jezdí za 6, mimo za 5,5 a při defenzivní jízdě i pod 5l.
3) Výměna žárovky: kdo to chce sám udělat, tak to zvládne. Avšak s novějším autem je běžné, i kvůli výměně žárovky, jet do servisu. Některá francouzská auta při výměně žárovky sundávají i celý světlomet.
Toť mých pár postřehů. Jazz je velmi praktické auto, s velmi dobrou úrovní zpracování (např. oproti produkci Škody auto) a nezaslouží si relativně kritickou recenzi jen pro to, že nemá letící šíp na kapotě a nespadá pod mnoha lidmi uctívaný německý koncern.
Pro Geara vzkaz - chtěl bych tě vidět, jak měníš žárovku po tmě v noci. Já, když s ní jel do servisu, tak jsem viděl, jak to automechanik kvůli snadnějšímu přístupu dával na vysoký hever.
Ale nechtěl bych, aby to vypadalo, že jsem kritický. To auto bylo spolehlivý držák a nikdy mě nenechalo ve štychu. Pokud bude někdo jezdit po lepších cestách a nebo je zvyklý mít nahlas rádio, tak to klepání nezaregistruje. A spotřeba i přesto, že byla ke konci vyšší, tak byla v porovnání s ostatními auty své třídy určitě pořád na dobré úrovni.