Redakční test Fiat Bravo 1.6 16V

První pohled na Fiat Bravo nevěstil nic dobrého. Poťukaná karoserie, prohnutý levý přední blatník, známky koroze a odlupující se barva na nárazníku a pravém předním zrcátku. Úvod zatím nic moc. Ťukance od kamínků jsou na 99% ojetých aut,  koroze se u tak starých vozů také vyskytuje, odlupující barva, to se taky může stát. Třídveřové Bravo má zvnějšku znatelné znaky stáří a tmavá barva karoserie se na první pohled jeví jako hodně vybledlá. Obdélníková kapota „zasazená“ k podlouhlým předním světlům připomíná zamračený výraz. Zadní světla mají zajímavě řešený design a zapadají více do boční části vozu.

Interiér působí laciným dojmem, sedačky jsou vcelku pohodlné, ale posez už není tak dobrý, jako u novějšího vozu. Přístrojová deska je přehledná, na středovém panelu najdete autorádio s kazetovým přehrávačem, fukary a ovladače topení a klimatizace. Všechna okna mají elektrické stahování, které trošku pokulhává při zavírání. U Brava nečekejte mnoho přihrádek, ty základní tam určitě najdete, ale ani o jeden navíc. Na zadní sedadla se může v klidu usadit i osoba vyššího vzrůstu, ale nesmí sedět za sedadlem řidiče, který bude mít rovněž nějaký ten centimetr na výšku, pak už by mohl nastat problém kam schovat kolena. Co se týče zavazadlového prostoru, asi vás moc nepotěšíme, místa je značný nedostatek.

Po motorické stránce nás u Brava zaskočil divný zvuk po nastartování. S obavou jsme sedali dovnitř a jeli vyzkoušet vůz do silničního provozu. Ale musíme říct, že jsme byli překvapeni, jak hezky a plynule si to Bravo uhání po okreskách. Jakoby ten divný chrapot najednou zmizel a vše šlapalo jako hodinky. Šestnáctka motor není trhač asfaltu, ale jede se s ním hezky a chválíme i řazení, které jde hezky hladce a bez jakýchkoliv záseků. S tím spojkovým pedálem by to ale chtělo něco udělat pane majiteli :) Nerovnosti na silnici se do kabiny vozu nějak zvlášť nepřenášely. Fiat se umí při prudším projetí zatáčky udržet na silnici a nějaké nepatrné náklony jsou přehlédnutelné. Ovládání volantu jde snadno, bez větších vůli.

A to nejlepší na závěr – závady. Při bližším zkoumání jsme zjistili prasklou žárovku v zadním světle, ulomenou anténu, nefunkční klimatizaci a na čtvrtý stupeň nefunguje větrání. Víc jsme do auta nechtěli šťourat, ale s tou korozí by to chtělo něco udělat. Závažnější problémy podle slov majitele nebyly, vyměnily se pouze brzdové kotouče i s destičkami a na řadu přišla nová autobaterie.

Fiat Bravo bylo ve své době kvalitní a oblíbené auto, ale dnes už je doba jiná, všechno je jiné a tak se z testu vracíme s různými pocity. Najetých 196 tisíc je na vozidle znát. Po motorické stránce až na ten chrapot auto opravdu jede, ale znáte to, náhoda je blbec. Neměli jsme problém ani při zkušební jízdě podvozku, takže jediné naše mínus směřuje ke karoserii a interiéru. Auto je vhodné spíše do města, na nákupy apod. Jako rodinné auto, třeba i s jedním dítětem nedoporučujeme. Co ale doporučujeme, je podívat se na další nabídku vozidel Fiat Bravo. Třeba si vyberete.